Poruchy učení

Pod pojmem specifické poruchy učení lze chápat nějaké problémy nebo poruchy s učením. Jedná se o problémy, které jsou spojeny se schopností mozku přijímat, zpracovávat, analyzovat a uchovat informace. Důležité je si v tomto případě uvědomit, že poruchy učení a inteligence spolu vůbec nijak nesouvisí. Jde především o paměť a učení. Dokonce někteří velmi úspěšní lidé, například A. G. Bell, trpěli poruchami učení. Takže lidé s takovými problémy bývají průměrně, nebo dokonce nadprůměrně inteligentní.

Poruchy učení postihují čtení, počítání, psaní a často se objevuje několik typů dohromady. Nejčastěji se problémy objevují v prvním roce v základní škole, kdy si má dítě osvojit zmíněné dovednosti. Projev těchto poruch se projevuje s těžkostmi zvládnutí činností.

Podle průzkumů zveřejněných v roce 2010 bylo na základních školách 33 000 dětí s poruchami učení, které měly problémy se psaním a čtením. Pokud trpí těmito poruchami některý z rodičů, je dost pravděpodobné, že jejich potomek problémy zdědí. Více ohroženou skupinou jsou zvláště chlapci. První slabé náznaky se objevují už v předškolním věku. Dítě je méně obratné při kreslení, jeho kresba není plynulá a je roztřesená, dále dítě může mít problémy se sluchovým rozlišením slabik. Jistota určení výskytu poruchy učení je nejvyšší až po pololetí druhé třídy. V případě podezření na možný výskyt poruch učení je důležité komunikovat s třídním učitelem, který následně pracuje s dítětem alespoň tři měsíce, kdy používá speciální metody a zohledňuje pomalejší tempo čtení a psaní. Pokud po tříměsíční lhůtě není vidět žádný pokrok, je vhodné navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu.

Cílem vyšetření je posouzení a celkové zhodnocení intelektových schopností dítěte. Jsou sledovány i další faktory, například pracovní tempo, pozornost a samostatnost. Vyšetření provádí psycholog ve spolupráci se speciálním pedagogem. Oba odborníci stanoví konkrétní diagnózu a další doporučení pro práci s dítětem doma i ve škole.

Dyslexie

Dyslexie je objevuje u lidí, kteří mají problémy se čtením nebo s mluvením, ačkoli například žáci mají k dispozici běžnou výuku, jsou inteligentní a mají dobré sociální zázemí.

Jde v podstatě o to, že porucha je způsobena oslabením nervového systému a projevuje se ve schopnostech poznávání. Důsledkem dyslexie je špatné čtení, špatná schopnost rozpoznat písmena, rozlišovat bezprostředně jedno písmeno od druhého. Problém se objevuje také v paměti a schopnosti reprodukovat písmena a skládat věty nebo slova.

Dyslexie se u žáků projevuje pomalejším čtením, dále se dítě zastavuje u písmen, která nerozpozná. Typické souhlásky, které bývají často zaměňovány, jsou „b“ a „d“ nebo „m“ a „n“. Často se také objevuje záměna hlásek nebo slabik ve slově, nebo naopak bývají hlásky k ostatním písmenům přidávány. Při čteném textu dochází k neschopnosti snadného výkladu či reprodukce. Dyslexie se často spojuje s další specifickou poruchou, která se nazývá dysgrafie.

Dysgrafie

Dysgrafií je označována specifická porucha psaní. Žák má problémy napodobit tvary písmen, pamatovat si je, nebo je píše zrcadlově obráceně. Písmo dysgrafika je křečovité, neúhledné a nečitelné. V jiných oblastech školních činností mohou žáci s dysgrafií dokonce vynikat svou výjimečností. Dysgrafie také může být spojována s dysortografií.

Dysortografie

Specifická porucha pravopisu je nazývána dysortografií. Projevuje se zvláště záměnou krátkých a dlouhých samohlásek, tvrdých a měkkých slabik, záměnou sykavek nebo vynecháním háčků a čárek nad písmeny. Pokud dítě má nedostatečně zafixované tvary písmen, chyby se objevují i v diktátech, což je projevem také chyb při čtení.

Dyskalkulie

Dyskalkulie je charakterizována jako porucha matematických schopností. Postihuje matematické představy, operace s čísly a prostorovou představivost. Rozlišuje se několik typů dyskalkulie, například praktognostická dyskalkulie, verbální dyskalkulie, grafická dyskalkulie, operační dyskalkulie, ideognostická dyskalkulie.

Praktognostická dyskalkulie je označení pro poruchu manipulace s konkrétními předměty nebo jejich symboly. Dítě obtížně vytvoří skupinu předmětů o daném počtu prvků, má problémy s porovnáváním čísel a seřazením předmětů podle velikosti. Problémy se objevují také při rozlišení jednotlivých geometrických tvarů.

Verbální dyskalkulie označuje poruchu slovního označování množství a počtu předmětů, názvů číslic, číslovek, operačních znaků. Dítě má problémy také jmenovat číselnou řadu vzestupně a sestupně, zaměňuje pořadí číslic.

Další poruchy učení

Kromě těchto popsaných poruch učení je méně často objevuje dysmuzie charakteristická jako porucha v oblasti hudebních dovedností, dyspinxie jako porucha kresebných dovedností a dyspraxie jako porucha obratnosti.