Každý člověk má specifické potřeby odpočinku. Stejně tak děti jsou každé jiné, ale maminky se jistě shodnou na tom, že jejich děťátko je nejkrásnější právě, když spí. A doba, kdy dítě spí, je také pro maminku dobou, kdy si může sama odpočinout.
Během spánku dochází k uvolňování hormonů potřebných pro regeneraci a posilujících imunitu; u dětí je to především růstový hormon zodpovědný za zdravý růst a tvorbu svalové hmoty. Dobrý spánek je také potřebný pro dobrou náladu a jasné myšlení. Podívejme se na to, jak se vyvíjí dětský spánek.
Novorozené děťátko spinká až 20 hodin denně. Vyčerpá je totiž samotné krmení, po sání mléka většinou hned zase usínají.
V období kolem 3. měsíce věku je miminko čím dál více zvídavé a objevuje svět kolem sebe, proto se u něj prodlužují intervaly bdění a celková doba spánku za den se pohybuje okolo 15 hodin.
V 6 měsících už je děťátko schopno se obejít bez nočního krmení a některé děti dokáží v noci spát 7 až 8 hodin v kuse, přes den pak obvykle usnou ještě 2x až 3x na kratší dobu a celkem to dělá asi 14 hodin spánku.
Okolo 8. měsíce věku, kdy se děťátko začíná mnohem více pohybovat a lézt, se v noci může začít více budit, ačkoliv už spávalo pěkně. Je to proto, že má živější sny. Potřeba spánku se pozvolna ustaluje na 10 až 12 hodinách za den.
Přibližně po svých prvních narozeninách už děťátko přes den spává pouze 1x.
Zajímavostí je, že dosud nenarozený drobeček u maminky v bříšku má mnohdy úplně převrácený režim a spinká více přes den než v noci. Po narození si proto musí zvykat na opak. To někdy trvá až 6 měsíců, než se děťátku ustálí nějaký pravidelný režim. Pravidelnost dává děťátku pocit jistoty a je dobré ustanovit si své rituály, zejména pak právě při uspávání.
Zejména malá miminka usínají u maminky v náručí u kojení. Pokud to tak funguje a mamince vyhovuje, tak je to v pořádku. Nicméně někdy se může stát, že je uspávání pro maminku noční můrou, protože se promění ve dvou až tří hodinový maraton kojení, chování a pláče děťátka, a to maminku velice vyčerpává. Maminka by se v takovém případě měla obrnit velkou dávkou trpělivosti.
V internetových diskuzích na webových stránkách věnovaných maminkám a dětem je možné se dočíst o metodách uspávání děťátka a učení usínat dítko ve vlastní postýlce. Zde si maminky mohou vyměňovat své zkušenosti, což je ohromná vymoženost. Překvapivým zdrojem užitečných rad v tomto směru bývají babičky.
Nejpoužívanější metodou, která učí děťátko samo usínat v postýlce, je Estivillova metoda kontrolovaného pláče. Spočívá v tom, že rodiče uloží dítě do postýlky. Nechají mu při sobě nějakou známou věc (například plyšáčka). Než odejdou z pokoje, vysvětlí děťátku stručně, že je čas jít spát, a připojí vyznání lásky. Vzápětí se jistě dostaví pláč, ale rodiče musí vytrvat. Smí za děťátkem znovu vejít zhruba za tři minuty. Znovu děťátko uloží, zopakují mu, jak ho mají rádi, popřejí sladké sny a zase odejdou. Intervaly docházení za plačícím potomkem by se měly postupně prodlužovat. Nejtěžší na metodě je snášet ten dětský pláč. Pokud to rodiče zvládnou, každým dnem bude stačit méně a méně návratů k postýlce. Do týdne je možné slavit úspěchy a po přání dobré noci zazní maximálně kratičké zakňourání.