Nemálo rodičů, když se jim narodí potomek, zauvažuje nad tím, že by bylo dobré nějakým způsobem děťátko uvítat do života, představit ho širší rodině při nějaké slavnostnější příležitosti. Takovou událostí mohou být křtiny, zejména pokud jsou rodiče věřící, anebo alespoň pocházejí z věřícího prostředí a přála by si to babička nebo jiná důležitá osoba v rodině.
Svátost křtu je obřad, při kterém je člověk přijat do společenství církve. Přitom přijímá veškeré s tím spojené výsady a povinnosti. V případě malého dítěte se za něj zaručují jeho rodiče.
Rodiče si volí pro své dítě kmotra, osobu blízkou rodině, která také na sebe bere odpovědnost pomáhat rodičům ve výchově dítěte ve víře.
Kmotr by měl splňovat tyto podmínky:
Rodiče pro své dítě mohou vybrat druhé jméno, které však není jen pro parádu, ale shoduje se se jménem křestního patrona, nějakého svatého. Pokud si rodiče nejsou jistí, jaké jméno lze zvolit, mohou se poradit s knězem nebo hledat na internetu životopisy svatých a na základě nich se rozhodnout. Častokrát, zvláště v dřívějších dobách, rodiče dávali dítěti jméno podle jeho kmotra. Toto jméno se neuvádí v úředních dokladech.
Křestní obřad může proběhnout samostatně pouze v rodinném kruhu anebo při mši společně s celým farním společenstvím. V úvodu obřadu se kněz ptá rodičů na jméno dítěte a rodiče i kmotr (kmotři) následně musejí potvrdit, že budou dítě vychovávat ve víře. Poté postupně kněz, maminka, tatínek a kmotr udělají dítěti na čelo křížek. Obřad pokračuje čtením úryvku z Písma svatého a promluvou kněze většinou důvěrně laděnou k rodině děťátka. Dále se čtou přímluvy (prosby) za dítě a jeho rodinu. Malé dítě je možné pokřtít pouze, pokud se za ně jeho rodiče (církev) zaručí. Kněz se ptá lidu slovy modlitby Vyznání víry, lid odpovídá třikrát ANO a třikrát VĚŘÍM. Když se církev takto zaručí za dítě, kněz se znovu ptá rodičů, zda si přejí, aby bylo jejich dítě pokřtěno.
Vlastní křest spočívá v tom, že kněz drží v ruce malý džbánek se svěcenou vodou, lehce polévá temeno děťátka a říká tato slova: "...(Matyáši Františku), já tě křtím ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého." V tuto chvíli drží dítě v náručí kmotr. Poté kněz děťátko pomaže na temeni křižmem, jako se pomazávali králové, a položí přes děťátko křestní roušku (v některých rodinách je zvykem, že rouškou je bílá košilka) na znamení čistoty a nového narození Tatínek zapálí křestní svíci dítěte od paškálu. Lid se společně s knězem pomodlí modlitbou Otče náš a obřad zakončí závěrečné požehnání.
V případě ohrožení života může děťátko pokřtít kterákoliv osoba. Dříve to dělávaly sestřičky v porodnici. V takové situaci postačí obyčejná voda z kohoutku a odříkat slova: "...já tě křtím ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého." Pokud k tomu dojde, je třeba poté informovat příslušný farní úřad.