Náhradní rodinná péče

Pojem náhradní rodinná péče zahrnuje veškeré formy péče poskytované dětem, které rodinu nemají nebo v ní nemohou být vychováváni. V České republice se uskutečňují formy adopce, pěstounská péče, poručnická péče a opatrovnictví. Náhradní rodinná péče se má podobat životu v přirozené rodině.

Adopce

Termín adopce nebo také osvojení vychází ze zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Pod tímto pojmem se rozumí fakt, že manželé nebo jednotlivci přijímají opuštěné dítě za vlastní a mají k němu stejná práva a povinnosti, jako by byli jeho rodiči. Osvojením vzniká mezi dítětem a rodiči vztah považovaný jako vztah mezi biologickými rodiči a dětmi. Dítě přebírá příjmení nových rodičů a znamená to, že vztah mezi nimi je příbuzenský vztah. Osvojit je možné pouze nezletilé dítě a o povolení k osvojení rozhoduje soud.

V podmínkách České republiky existují dva druhy adopce. Jedná se o zrušitelnou a nezrušitelnou adopci. Zrušitelnou adopcí se chápe péče dítě má ve svém rodném listu uvedeny své původní biologické rodiče, ale práva a povinnosti přecházejí na rodiče, které si dítě osvojují. Osvojení je možné zrušit. Případ zrušitelné adopce je možné u osvojení dětí, které jsou mladší než jeden rok.

Nezrušitelná adopce se v praxi daleko častěji využívá a je možná u dětí, které jsou starší než jeden rok. Rozdíl oproti předchozímu typu je především ten, že osvojitelé jsou uvedeni jako rodiče dítěte v rodném listu. Osvojení, jak název napovídá, nelze zrušit. Osvojit si dítě může podle zákona jedinec, manžel nebo manželka rodiče dítěte nebo také manželská dvojice. O možnosti osvojení rozhoduje soud.

Osvojení se společností pojímáno jako velmi dobrá forma náhradní rodinné péče. Žadatelé o osvojení často bývají lidé, kteří z různých důvodů nemohou mít vlastní děti, a jsou tak motivováni doplnit svoji rodinu. Žadatelé o adopci jsou prověřováni z různých hledisek, a tak se stává, že některé žádosti jsou vyřizovány řádově v rocích.

Pěstounská péče

Pěstounské péči věnuje stát zákon o rodině. Pojem pěstounská se v praxi chápe jako kontrolovaná náhradní rodinná výrova, která má za úkol zajišťovat hmotné zabezpečení dítěte a hmotnou odměnu lidem, kteří přijali dítě do pěstounské péče. Kontrolu výchovy provádí stát. Lidé, kteří přijali dítě do péče, jsou nazýváni pěstouny.

Jedná se o fyzické osoby, které mají zájem dítě vychovávat. Přijetím dítěte do pěstounské péče bere na sebe pěstoun řadu povinností. Pěstoun má v přiměřené míře práva a povinnosti rodičů. Na rozdíl od osvojení je dítě právně volné. To znamená, že pěstoun není jeho zákonným zástupcem a nemá k němu vyživovací povinnost, proto stát poskytuje pěstounům hmotnou pomoc. Právo zastupovat dítě má pěstoun jen v běžných záležitostech. V ostatních záležitostech mají právo rozhodovat rodiče nebo zákonný zástupce. Pokud má pěstoun pochybnosti o rozhodnutí zákonného zástupce dítěte, může se obrátit na soud.

Poručenství

Jedná se o další formu náhradní rodinné péče, kterou upravuje zákon o rodině. Tato forma je objevuje v případě, že rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo nejsou způsobilí k právním úkonům v plném rozsahu, musí soud stanovit tzv. poručníka, který bude nezletilé dítě vychovávat a zastupovat místo jeho rodičů.

Často bývá poručníkem osoba, kterou rodiče doporučí. Pokud nikoho nedoporučí, může být poručníkem někdo z příbuzných nebo blízkých dítěti a jeho rodině. V případě, že zatím není stanoven poručník, vykonává tuto funkci orgán sociálně právní ochrany dětí. Poručník je pravidelně kontrolován soudem a musí mu podávat pravidelné zprávy o účtech a majetku jmění svěřené osoby. Na vztahy mezi poručníkem a dítětem se pohlíží z hlediska práv a povinností rodičů a dětí. Rozdíl je v tom, že poručník nemá vyživovací povinnost k dítěti.

Opatrovnictví

Další uvažovanou formou náhradní rodinné péče je opatrovnictví, které se volí v případě, kdy dochází ke střetu zájmu zákonných zástupců a dítěte, nebo omezení rodičovské zodpovědnosti, nebo v řízení o osvojení apod. Účelem je zajistit plně ochranu zájmů dítěte. Jako opatrovník bývá často volen orgán sociálně-právní ochrany dětí.