Očkování je proces, který lidský organismus nutí vytvářet ochranné protilátky. Imunita proti chorobě nenastupuje ihned, ale až po nějaké době. Proto je nutné některé látky opakovat i několikrát, aby se vytvořila dlouhodobá ochrana. Mluvíme tak o základním očkování a přeočkování. Ochranný efekt vakcín je různě dlouhý a ne u všech na celý život.
V řadě vyspělých zemí o očkování dětí rozhodují sami rodiče. Lékaři postupují podle stejného očkovacího kalendáře, ale očkování jen doporučují. V naší zemi je očkování povinné, a to ze dvou důvodů. Za prvé získáváme odolnost proti určitým chorobám a zároveň zabraňuje očkování šíření infekce až do vymizení. Pokud se rodiče rozhodnou, že své dítě očkovat nenechají a nemají k tomu opodstatněný důvod (např. lékařské doporučení), dopouštějí se přestupku a mohou být stíháni podle přestupkového zákona. Povinné očkování hradí stát ze státního rozpočtu.
Ve světě díky mnoha sdružením, bojujících proti očkování, stoupá počet lidí, které nemoc postihne v celé své síle a posléze následky. Tyto sdružení přesvědčují veřejnost o škodlivosti vakcín, uvádějí i nežádoucí účinky, jako jsou např. epilepsie, poruchy srdeční činnosti, mentální retardace, poruchy chování, atd. Studie však dokazují, že vážné komplikace chorob, na které je třeba se očkovat, je mnohonásobně vyšší, než riziko vzácného poškození zdravého jedince po očkování.
Vedlejší účinky jsou většinou minimální a samy odezní. Některé, jako třeba zvýšení teploty, se považuje za pozitivní fakt - organismus reaguje na novou látku. Pokud se u dítěte účinky dostaví, je potřeba mu zajistit klid. V případě, že se objeví neobvyklý příznak, ihned volat lékaře.
Povinné očkování se řídí očkovacím kalendářem, který stanovuje kdy a proti čemu je třeba provést základní očkování a kdy přeočkovat. Je nutné podotknout, že se očkování nemá brát na lehkou váhu. V případě vypuknutí nemoci může dojít k vážnému poškození zdraví s trvalými následky, nebo dokonce smrtí.
Tuberkulóza se v listopadu 2010 vyškrtla z povinného očkování, ale neznamená to, že není přístupná. Nadále se očkuje při cestách do zemí, kde je nemoc rozšířená, nebo lidem v jejichž blízkosti se nemoc objevila.
Klíšťová encefalitida - očkování se provádí od jednoho roku dítěte, jsou to 3 dávky s rozestupem 0, 1 a 12 měsíců. Každé 3 roky přeočkování 1 dávkou.
Plané neštovice - od 9 měsíců do 12 let jedna dávka. Po 13 roku 2 dávky s odstupem 6 týdnů.
Pneumokok - od 2 měsíců tři dávky s rozestupem 1 měsíce a přeočkování ve 2 roce života.
Rakovina děložního čípku - očkování od 10 az do 25 let dívek, 3 dávky s rozestupem 0, 2 a 6 měsíců.
Meningokok - od 2 do 11 měsíců, 2 dávky s rozestupem 1 až 2 měsíců.