Úvod > Zdraví > Syndrom náhlého úmrtí kojenců

Syndrom náhlého úmrtí kojenců

Syndrom náhlého úmrtí kojence se někdy označuje také zkratkou SIDS, což je zkratka anglického názvu Sudden infant death syndrome. Syndrom bývá považován za náhlou a neočekávanou smrt zdánlivě dravého dítěte ve věku 2 týdny až 1 rok. Nebývá odhalena žádná příčina. V rozvinutých zemích se syndrom považuje za nejčastější příčinu úmrtí v raném kojeneckém věku. Nejčastější výskyt bývá popisován mezi 2. a 4. měsícem. Obvyklým rysem bývá smrt ve spánku s žádným projevem bolesti nebo tísně. Rodiče v případě syndromu náhlého úmrtí kojence nenesou za smrt žádnou odpovědnost. Nicméně oba potřebují dostatek času s vyrovnáním se situací. Rodiče zcela přirozeně cítí vinu ze ztráty dítěte, jsou vystaveni neočekávané ztrátě a jsou také terčem otázek od příbuzných a přátel, kterým musí vysvětlovat okolnosti nehody. Často se objevují případy, kdy dochází k obviňování jednoho rodiče druhým nebo obviňování ze strany širšího okolí rodiny. Často bývá obviňován také rodinný lékař. V některých případech bývají obviňováni rodiče z týrání dítěte. Jednou z možností, jak se s SIDS vyrovnat, je skupinová terapie s jinými rodiči, kteří mají stejnou zkušenost. Známé jsou organizace, které podporuje stát. Jedná se o The Comapssionate Friend, Inc. a The National Sudden Infant Death Syndrom Foundation. V České republice je výskyt syndromu nízký. Odborné publikace uvádějí cca 0,3 promile, ale v současném stavu porodnosti každý rok u nás zemře z této příčiny přibližně 30 dětí.

Příčina SIDS

Příčina SIDS v současné době není jednoznačně určena. Neexistuje jedna příčina. Nejpravděpodobnější jev doprovázející syndrom je zástava dýchání. Některá hypotéza dává za vinu výskytu syndromu také dlouhodobý stres dítěte; fyzický i psychický stres v kombinaci přerušením spánku. Po opakovaném usnutí dochází u kojence k fázi hlubokého spánku, při které se snižuje schopnost buzení. K tomu se přidává také nízké napětí svalů v okolí horních cest dýchacích. Následně dochází ke kolapsu horních cest dýchacích a vytvoří se překážka v jejich průchodnosti. Nedostatek kyslíku v hlubokém spánku dítě pak neprobudí.

Rizikové faktory

Mezi rizikové faktory napomáhající výskytu syndromu patří stres kojence a spánkový deficit, těžká sociální a ekonomická situace v rodině, kouření u matky před porodem i po něm doma, alkohol, drogy. Velmi rizikovou skupinou kojenců jsou dvojčata a nízká porodní hmotnost dítěte. Akutní a chronická infekce horních cest dýchacích nebo trávicího traktu dítěte. Dalším rizikovým faktorem může být dlouhotrvající bolest u dítěte, teplotní stres nebo nepoužívání dudlíku. Výsledky amerických výzkumů doporučují pokládat děti do polohy na záda nebo na bok jako prevenci výskytu syndromu. Poloha obličejem dolů při spaní může napomoci opětovnému nadechnutí vdechnutého vzduchu a způsobit problémy dýchacích cest. Pokud je navíc dítě v zavinovačce, riziko se tím zvyšuje, protože dítě nemůže zvednout hlavu a otočit ji na stranu. Dalším faktorem, který může zvýšit riziko výskytu syndromu, je používání měkkých polštářů a péřových přikrývek jako podložky. Důvod je zcela zřejmý, kojenec se může jen obtížně zvednout a otočit hlavičku.

Doporučená opatření, která sníží riziko výskytu syndromu

Odborné publikace nabízí doporučená opatření, která snižují riziko výskytu SIDS. Jako jedno z hlavních bývá často zmiňováno nepokládat dítě ke spánku na bříško. Vhodné polohy jsou na záda nebo na bok. Nastávající maminka by neměla v těhotenství ani po porodu kouřit ani v obytném prostoru. Výzkumy prokázaly výskyt nikotinu v těle zemřelých dětí. Nikotin má totiž tlumivý účinek na dechové centrum. Dalším doporučením je nepřehřívat ani nepodchlazovat dítě ve spánku. Vlivem přehřátí se množí bakterie v dýchacích cestách, které mohou spustit imunologickou reakce, která vede k útlumu dechu. Důležité je také nenechat zakrytou hlavu dítěte do věku 1 roku, raději ani nedávat do postýlky měkké přikrývky a polštáře. Jako částečná prevence proti ucpání dýchacích cest by se měl používat dudlík. Posledním doporučením je používání domácího monitoru dechu dítěte, a to zvláště u nezralých dětí, dvojčat, dětí s dlouhodobým omezením dýchacího a oběhového systému nebo u neuroticky postižených dětí. Přístroje reagují, pokud dítě déle než 20 sekund nedýchá. Po signálu je nutné zkontrolovat dítě, zkusit jej probudit, případně později zahájit resuscitaci.

© 2007-2020 Maminet.cz, všechna práva vyhrazena, veškeré informace zde uvedené jsou bez záruk